„Počet nás, kteří jsme kladli základy k největší slavnosti na Podluží, se za uplynulé půlstoletí značně zmenšil. Proto bych v tomto svém vyznání rád položil symbolickou kytičku květů na pomyslný „Podlužácký Slavín“, aby se nezapomnělo, čí zásluhou mohou slavnosti Podluží ve Tvrdonicích dál rozkvétat. Veselice krojovaných skupin na 1. celostátní Spartakiádě v roce 1955 podnítila snahy pořádat v okrese a krajích slavnosti písní a tanců k rozvíjení nejlepších tradic lidového i profesionálního umění. Proto se tehdejší ředitel Krajského domu osvěty v Brně Ladislav Anýž obrátil dopisem ze dne 10. 2. 1956 na ONV Břeclav, napsal: „Na přání KNV má být uspořádána letošní slavnost tanců kraje brněnského v okrese Břeclav, a to v Lednici, budou-li pro to v daném místě předpoklady. Slavnost má hlavně sloužit k oživení a posílení folklorních tradic okresů Břeclav, Hustopeče a Mikulov.“ Vzápětí na to 15. 2. 1956 navštívili ONV pracovníci Krajského domu osvěty Čeněk Baar a Edmund Zámečníček, aby se zúčastnili informativní schůzky se zástupci okresních orgánů a n. p. Gumotex, který byl vybrán jako možný spolupořadatel slavností. Schůzku za přítomnosti zástupců okresních orgánů Vladimíra Úlehly, Františka Ventruby a Milana Kopuletého vedl okresní inspektor pro kulturu Otakar Soukup. Přání uspořádat krajskou slavnost všichni přítomní podpořili a souhlasili s předběžným návrhem na místo pořádání v Lednici, přičemž i představitelé MNV Lednice se k návrhu postavili kladně. Po této schůzce ovšem proběhla řada dalších jednání, při nichž bylo poukazováno na to, že Lednice nemá folklorní zázemí, že není součástí Podluží a nezaručuje účast vesnických skupin na krajské slavnosti lidového umění. V dalším výběru vhodného místa posléze zvítězila obec Tvrdonice, která pro slavnosti nabízela kromě Slovácké búdy na Trávníkách i výhodnou polohu v centru národopisné oblasti Podluží včetně bohaté činnosti svého Slováckého krúžku. Souběžně vedení Gumotexu vyslovilo souhlas se spolupořadatelstvím závodního klubu. Byl ustaven první výbor slavnostní, jehož předsedou se stal MUDr. Josef Kobzík a místopředsedou předseda závodního klubu Josef Kaláč. 3. května 1956 byl výbor rozšířen o zástupce Tvrdonic Jana Balgu a Jana Kružíka. Předsedou programové rady byl jmenován Otakar Soukup, který přizval Fanoše Mikuleckého, MUDr. Kobzíka, Jana Kružíka a zástupce krajského domu Osvěty. Do propagační komise byli přizvání Jan Štefan, Cyril Urban, Emil Malacka a redaktor Josef Uher-Jožulka. Členem výboru za KNV se stal inspektor pro kulturu Josef Schmidt. Do přípravy slavností se zapojila také celá řada pracovníků Gumotexu. Pořadateli Krajské přehlídky lidových tanců ve Tvrdonicích pod záštitou MNV Tvrdonice, okresního výboru Národní fronty v Břeclavi a Rady KNV v Brně se staly Slovácký krúžek Osvětové besedy Tvrdonice, Závodní klub ROH Gumotex Břeclav a Odbor školství a kultury rady ONV Břeclav. Termín slavnosti byl stanoven na 9.-10. červena 1956. Žel, v tyto dny pršelo, a tak výbor akci o týden přeložil, tedy na 16.-17. červena. Slavnost se konala před Slováckou chalupou. Programovou náplň tvořil Večer slováckého humoru, Klenotnice, průvod a hlavní program. Zahajovací projev pronesl předseda ONV Bohuslav Krůza, Klenotnici zahájil univerzitní profesor Antonín Václavík. Autorem hlavního plakátu slavnosti byl prof. Rudolf Gajdoš. Krajská přehlídka v roce 1956 byla hodnocena jako zdařilá, hojně navštívená, s velkou účastí krojovaných skupin Podluží. Tvrdonice tak dostaly do vínku spolupořadatelství dalších ročníků slavností. V roce 1956 byl založen Osvětový dům Břeclav, jehož ustavujícím ředitelem jsem byl jmenován 15. 11. 1956 jsem byl ustaven organizačním vedoucím slavností pro ročník 1957. Tuto svou funkci jsem spolu s funkcí ředitele osvětového domu a později i okresního inspektora pro kulturu zastával dalších deset ročníků. Rád bych se ještě vrátil ke kytičce květů z úvodu mého článku. Za přípravu a realizaci krajské přehlídky v roce 1956 rozhodně patří dík Otakaru Soukupovi, Janu Kružíkovi, Janu Balgovi, Josefu Kaláčovi, Jiřímu Růžičkovi, učiteli Měrotskému, MUDr. Jožkovi Kobzíkovi, Fanošovi Mikuleckému, Rudolfu Gajdošovi, Josefu Schmidtovi, Čeňku Baarovi, Edmundu Zámečníčkovi, Josefu Ščukovi, kapelníku Františku Juráčkovi a mnohým dalším. S přibývajícím počtem dalších ročníků se k těmto jménům přidala nová: Josef Severin, Jan Trpělka, Bohumil Létal, stavitelé Vojtěch Juráček a Leopold Doskočil, Ferdinand Štábla, Martin Foretník, Jan Kropáč, Josef Košulič, Miloš Peřina, František Gajda – Generál, František Brumovský, Ladislav Grée, Jan Štefan, Jan Nešpor st. Vzpomínám na ně jako spoluzakladatele slavností a jejich odchodu stále želím. Jsem opravdu rád, že společně mohou na ně vzpomenout a můj výčet doplnit ještě mnozí, se kterými jsou slavnosti spjaty – Pavel Čech, Ing. Bohumil Lošťák, Jindřich Káreček, Ludvík Kuhn, František Balík, Arnošt Novák a další. Obdobné výčty jmen budou stále doplňovány o další generace organizátorů, autorů programů, kapelníků, primášů, zpěváků a tanečníků, kteří myšlenku slavnostní ponesou dál. Pod vedením osvětového domu došlo v přípravách slavností pro rok 1957 v několika směrech k významnému posunu. Byla zahájena výstavba nového hlediště, osvětlení a ozvučení. Slavnosti získaly okresní rozměr a udržely si svůj podlužácký charakter. Byly přizvány soubory a krúžky z Velkých Bílovic, Krumvíře a Hovoran, které se v programech projevily velmi příznivě. Mezi hosty vystoupil Skaličan, reprezentující západní Slovensko, a Horňácká cimbálová muzika Medika z Brna s primášem Antonínem Jančíkem a sólistou Lubošem Holým, která dodala nový výraz hlavnímu programu slavností. Účastí těchto souborů a krúžků se značně rozšířila krojová pestrost slavností a program se obohatil po stránce zvykoslovné, nářečové i taneční. Podíl na tom měla účast Martina Foretníka z Krumvíře, Jana Kropáče z Hovoran, MUDr. Miroslava Krupky ze Skaličanu, primáše Antonína Jančíka, vedení souboru Hrozen z Velkých Bílovic, Jožky Košuliče z Mikulova a dalších.“ (Tibor Jánoš) [1]

Vývoj festivalu

 „Od roku 1956 se slavnosti konají každoročně pod názvem Podluží v písni a tanci a na jejich organizování se podílel vedle slováckého krúžku a MNV Tvrdonice (nyní OÚ) také Okresní dům osvěty Břeclav (později OKS, od roku 1991 Dům kultury). Od roku 1991 je pořadatelem tvrdonický obecní úřad a Slovácký podlužácký krúžek, který byl jako samostatný spolek úředně zaregistrován 7. 11. 1991. Z původního nedělního odpoledne se slavnosti rozšířily nejprve také na sobotu a od roku 1969 i na pátek. Programová podoba časem vykrystalizovala do dnešního stavu. V pátek přehlídka dechových hudeb, v sobotu soutěže ve zpěvu jednotlivců, duet i sborů a soutěž o stárka Podluží ve zpěvu a tancích hošije, verbuňk a vrtěná, typických na Podluží, která je neodmyslitelnou součástí slavností již od roku 1957 a patří ke specifikům těchto slavností. Večer pak následuje hlavní program a po jeho skončení lidová veselice. V neděli dopoledne se sjíždějí chasy z podlužáckých vesnic a jejich vítání je součástí oslav. Po obědě slavnostní průvod účinkujících jde pro stárka Podluží a s ním v čele vtancují do areálu slavností, kde pak všechny čeká hlavní programový blok. Od roku 1990 začíná nedělní program slavnostní mší v 8 hodin. V letech 1958-1960 a 1964-1977 býval v neděli týden před hlavními slavnostmi pořádán Dětský den, od kterého bylo především z ekonomických důvodů upuštěno, a samostatný dětský pořad byl zařazen na sobotní odpoledne, od roku 1993 pak byl začleněn do hlavního nedělního programu. V důsledku těchto změn se soutěž ve zpěvu a tanci a o stárkovské právo přesunula na sobotní večer. V devadesátých letech 20. století přibyla slavnostní zpívaná mše v neděli dopoledne.“ (Jitka Matuszková)