DH Vlčnovjanka

Vlčnovjanka začala hrát už v roce 1977. Oficiálně se však často uvádí až rok 1978, kdy se kapela podrobila tehdy povinným okresním přehrávkám, později také krajským, agenturním a nakonec i velmi náročným přehrávkám Pragokoncertu. To kapelu opravňovalo k zahraničním výjezdům bez schválení OV KSČ. Dodnes vzpomínají někteří muzikanti na jednu kuriózní situaci, kdy příslušný orgán schválil výjezd kapely až 14 dnů po jejím návratu z ciziny. V 80. letech se kapela vypracovala na vysokou uměleckou úroveň, odehrála až 100 vystoupení ročně a neunikla ani pozornosti médií. V roce 1985 natáčí svou první dlouhohrající desku, postupně přibývají další, objevuje se v rozhlasovém vysílání a stává se hostem televizních pořadů, např. Všichni se ptají, komu to hrají, Nejlepší z Moravy (1992), Vyberte si 7 z 8 (1992), Kdyby ty muziky nebyly (1996, 1999), Klub přátel dechovky – Jízda králů ve Vlčnově (2003), Zveme vás… na výlov rybníka s Vlčnovjankou (2005). Své umění předvedla také v Rakousku, Německu, Francii, Belgii, Holandsku, Polsku a na Slovensku.

Zakladatelem Vlčnovjanky a jejím prvním kapelníkem byl Antonín Koníček – vlčnovský rodák, trumpetista, profesionální hudebník a autor mnoha krásných sladeb. Navázal tak na téměř 100 letou tradici dechové hudby ve Vlčnově. V čele kapely stál do roku 1989, tedy 12 let. Kapelníkovým zástupcem a od roku 1990 i jeho nástupcem se stal Pavel Nevařil – taktéž rodák z Vlčkova, svým povoláním trombonista Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně, který je zároveň i uměleckým vedoucím a managerem souboru.

Vedle kapelníka Pavla Nevařila má Vlčnovjanka ve svých řadách jak profesionální hudebníky, absolventy konzervatoře, tak i výborné amatéry. Repertoár kapely tvoří převážně interpretace lidových písní a skladby známých autorů dechové hudby, např. Z. Gurského, M.R. Procházky, B. Smišovského, V. Maňase ml., V. Smoly aj., ale poslechnout si můžete také skladby moderní  a muzikálové s bigbandovými prvky, čímž Vlčnovjanka reaguje  na trend, který se stále více prosazuje u nás i v zahraničí.

Ukázka: